Vlastně na tom ani moc nezáleželo, protože všichni byli více méně toho mínění, že výslechy k ničemu nepovedou.
Hodiny plynuly a nic se nedělo. Plynuly dny, dohromady už tvořily týden a pak ještě jeden. A bylo zase pondělí. Psalo se už čtrnáctého prosince a bylo Barbory. Mrzlo, foukal vítr a předvánoční horečka stoupala. Posily propadaly trudnomyslnosti, protože se jim začínalo stýskat po domově, Mänssonovi po mírném podnebí ve Skäne a Nordinovi po čisté, bílé, svěží zimě blízko pólu. Nebyli na život ve velkoměstě zvyklí a Stockholm jim byl cizí. Řada věcí jim tu lezla na nervy, hlavně chvat, tlačenice a nevlídnost lidí. A jako policisty je rozčilovala všeobecná zlotřilost a všudypřítomní zlodějíčkové.